Master's Hammer. Typograf. Zeneszám

(Autobiograficka)

kdy? ka?dy den nad rybnikem tahnou te?ke mlhy
na cloveka prichazi onen divny stav
kol prazdnych ocnich dulku fialove kruhy
depresi za?iva chmurny typograf.
Remeslo ma cerne a my?leni u? taky
urcite by vra?dil, kdyby dr?el zbran
?alostne se krouti idealu vraky
a k umakartu prileha u? postribrena skran.
Nehluboky spanek mrtvicneho typu
co chvili mu loket s hrany stolu spad
Petr Mejta mokry hadr hodil u? na pipu
a ka?dou ?kvirou do knajpy proudi stra?ny chlad.
Obycejne nemival kdovijake sny
spokojil se bezdeky s drobnou cunarnou
jenom?e jak pozvolna se krati jeho dny
presence tech d?monu se stava pakarnou.
Zacal tuze chrapat a stanul opu?ten
v magmatickem vichru fici stihomam
vevnitr jeho lebky temno holych sten
ke sve hruze zjistil, ?e tu neni sam.
Nav?teva zde sedi neohla?ena
z jejich kapi odkapava ?edohnedy sliz.
Ze zahrobi umrlcu hrstka pra?iva
prumerny vek kreatur tech neuhadl bys.
Jak z chlupate deky duvod leze z nich
co se deje krome toho, ?e z nich ci?i smrad?
?e va?ili dlouhou cestu z melkych hrobuv svych
krutou dan se hotovili dneska vybirat.
Za to ?es nas parodoval ve svych esejich
upiral nam respektu a hanbu na nas d?til
on te, chlape, namoudu?i brzo prejde smich
takto my ta vytrestame: probudi? sa vcil!